Highway to... hell yeah, Czech :-)

Je zvláštní pocit se vracet ve vzpomínkách do období, kdy jsem byla teprve na cestě domů, když už skoro měsíc usínám v pokojíčku pro malou Janinku :-)... Ale řekla jsem si, že řádně zakončím ten svůj kiwi trip, až jednou děti budou procházet mou knížku, s nádechem toho, že maminka kdysi byla hustá, ať to mají komplet :--).

Těžko posoudit, která změna pro mě byla těžší - zda odjet do neznáma, bo se vrátit do známa - navíc počínající zimy... jeden teplotní skok byl už Samoa --) NZ, kdy jsem poměrně rychle vyměnila žabky za Conversky :-), přiletěli jsme v noci, takže jsme se rozhodli přenocovat na letišti, což byl také nápad další pětistovky lidí, takže najít flíček alespoň trošku připomínající postel, bylo nad lidské síly, a tak jsem si urvala nakonec svůj kousek koberce, hodila přes sebe samojský sarong a na pár hodin spočinula, ráno jsem odjela pro zbytek svých věcí k Nožovi, dali jsme kávičku, cesta zpátky na letiště, kde jsem ještě pár hodin pozewlila a potkala Míru, se kterým jsme sharovali bydlení hned na začátku - opět trapně opakuji, jak je svět malý :-), pak už klasika - odbavování, trocha melancholie, ale zároveň i velké těšení a paradoxně bez nervozity, i když jsem cestovala snad poprvé uplně sama..., technický stop byl v Brisbane, kde jsem potkala Čechy, kteří se prozradili vtipnými komenty na letušky China airlines v rodné řeči :-), do Taipei jsem přiletěla ráno, sedla na net, zjistila nejlevnější hostel ( na Taiwan jsem měla vytříbeno 100 NZD na 4dny!), vyřídila denní korespondenci :-), zjistila si bus do centra a hodila 30 na záda. Nutno říct, že po chladném Aucklandu to zase byla facka mokrým hadrem a rychle jsem přezouvala zpět na žabky, hostel byl v samotném centru, takže jsem ho našla bez problémů. První den jsem odpočívala a plánovala ty zbývající, zašla jsem si jen na domácí jasmínový čaj (naprostá libovka :-)) a pokoušela se usnout za pulsující bolesti ve spáncích z toho vedra - bůh žehnej vynalézu stolního ventilátorku :-). Zbývající dny se nesly ve stejném duchu - chození po památkách, ochutnávání masa neznámého původu na různé způsoby, objevování kolik dalších příchutí může mít jasmínový čaj... V porovnání s Bangkokem lidi neuměli skoro vůbec anglicky, ale za to nebyli tak vtíraví, jídlo mi asi víc chutnalo v Thajsku, památky tam měli také honosnější, ale co se týče pořádku ve městě a takové té kultivovanosti, byl Taiwan mnohem dál. Původně jsem si trošku rvala vlasy, že jsem si ten stopover naplánovala takhle hloupě, když je Ti smutno po NZ a zároveň se nemůžeš dočkat CZ, ale nakonec jsem byla ráda, pár dní strávených zase v jiné kultuře a v příjemně relaxačním módu :-).

Pak už následoval přestup v Bangkoku, směr Amsterdam ( tam mě zachvátil první výplach slzních kanálků, když jsem přelétala CZ s pocitem, že tam budu až večer a na mapě viděla tu matičku Prahu ), měla jsem ještě krásný plán, že posledních 15 NZD směním na EUR a pojedu se podívat do města ( důkazem promyšlenosti plánu nechť jsou nenápadně zabalené housky a máslička z letadlové stravy :-D ). S tím, že paní za přepážkou ve směnárně mi mile oznámila, že poplatek činí u všech částek 5 EUR, takže by mi na zpáteční cestu vlakem penízky nestačily, zakoupila jsem řádně velké kafe a za těch 11 h velmi důkladně prozkoumala letištní prostory a konečně seděla ve směru na Václava Havla :-).

Poctivá česká povaha se projevila hned při přistání, kdy všichni začali pyskovali, i přesto že se většina vracela z dovolených...na počasí, těžkou tašku, manželovu vrásku, pomalé eskalátory, atd... no to jsem měla sto chutí poprosit pana pilota, jestli bych to nemohla obrátit s nimi :-). Jinak transparenty, maminčino demonstrativní fake tattoo na pravé ruce :-), přestříhávací stužky, dortík, objímačky, slzičky i radost - to vše proběhlo... brašule, švagr Honzál, Tom, maminka již na letišti, doma koblížek Nelinka s Ibitkou a Jerynka, která byla v šoku asi nejvíc a první minuty mě nepoznala, což mi přišlo hrozně líto, že miminko mé neví :-/, další dny tatínek, holčičí den s Fifi, dramec s Katu, shledání s živohošťskou lúzou :-), se školními "láskami" Milunkou a Marcelkou s rodinkami, s výrostky z rodné hroudy a navrátivšími, úžasný výlet do Vizovic ( díky, Helenko :-)). Trošku jsem se obávala vyřizování na úřadech, ale i to vše bylo bez problémů - přisuzuji svému pozitivnímu úsměvu :-), takže zatím jedním slovem cajk :-).

Hrozně příjemné být po takové době doma, s pocitem že jsem to zvládla, dávat si zase to české s pěnou, ty omáčky zahuštěné moukou :-) a nakládané hermelíny...ale misky vah bývají vyrovnané a tak když máte to, co Vám chybělo, musí Vám chybět to, co jste měli - to, co NZ dal :-), takže jo, chybí mi oceán, teplé počasí a způsob života, což je zanedbatelné, ale chybíš mi Ty, Terezko, jako zpestření mého stařeckého života :-) a chybíš mi Ty, Lukýnku, a pocit, který jsem zažila po tak dlouhé době... Počkám si tu na Vás! :-)